Blog

Změny v uzavírání smluv a jednání stran v závazkových vztazích od 1.1.2014

Článek je umístěn v kategorii: Články
Vloženo: 20. 4. 2014 Autor: JUDr. Michaela SALAČOVÁ

S účinností nového Občanského zákoníku (NOZ)  a Zákona o obchodních korporacích (ZOK) došlo k datu 1.1.2014 v rámci agendy uzavírání smluv a jednání stran v závazkových vztazích k celé řadě změn. Podstatnou změnou je snaha o přiblížení se k anglo-americkému pojetí práva. Od 1.1.2014 začala platit závaznost soudních rozhodnutí jako precedentů, kdy se soudy budou moci odchýlit od již vydaných rozhodnutí, zejména pak od rozhodnutí soudů vyššího stupně, jen ve skutečně odůvodněných případech, a odchylku budou soudy muset řádně vysvětlit a odůvodnit. Ve sporech o výklad projevů vůle a jednání stran, včetně sporů z uzavřených či neuzavřených smluv, tak bude v jednotlivých dosud nejudikovaných případech velmi záležet i na schopnosti stran a jejich právních zástupců, zda svou argumentací přesvědčí soud, aby se ve sporu přiklonil na jejich stranu. Pro účely posouzení jednání stran a jejich vůle je třeba respektovat nová výkladová pravidla, která budou nadřazena platným zákonům, tak, že v částech, v nichž budou platné zákony odporovat výkladovým pravidlům, tato výkladová pravidla automaticky nahradí konkrétní zákonnou úpravu, resp. tato nebude moci být v případě rozporu s výkladovými pravidly na konkrétní případ aplikována.

Jednou z nejpodstatnějších zásad pro smluvní kontraktaci je zásada, že je třeba pohlížet na jednání stran vždy více jako na platné než na neplatné. Důsledkem aplikace uvedené zásady je i nový přístup k platnosti smluv, kdy se jednání stran bude vykládat tak, že i když nejsou splněny formální zákonem stanovené náležitosti smlouvy (např. písemná forma u smlouvy o nájmu bytu), bude taková smlouva považována za platnou a uzavřenou, dojde-li mezi stranami k dohodě o jejím obsahu a obsah dohody bude možno prokázat například výpověďmi svědků nebo jinou komunikací, včetně e-mailové.

Další důležitou zásadu dle NOZ  je zásada legální licence, podle níž přirozená svoboda jednotlivce má přednost před státem. NOZ stanoví, že pokud to zákon výslovně nezakazuje, mohou si osoby sjednat práva a povinnosti odchylně od zákona. NOZ by tak měl fungovat spíše jako podpůrný prostředek pro situace, kdy dohoda není ze zákona možná, nebo pokud k dohodě mezi stranami nedojde. Nelze však sjednat práva nebo povinnosti, které jsou v rozporu s dobrými mravy, s veřejným pořádkem, s právem na ochranu osobnosti, nebo práva a povinnosti porušující právo, které se vztahuje k postavení osob. NOZ tak klade důraz především na individuální odpovědnost jednotlivce a autonomii smluvní vůle.

S autonomií vůle úzce souvisí zásada pacta sunt servanda, která znamená, že sliby a smlouvy se mají dodržovat. Podle této zásady dochází k obecnému odklonu od absolutní neplatnosti a prekluze práva (tj. zániku práva v úzkém okruhu případů, o nichž tak zákon výslovně stanoví). Nově se musí subjekt práva bránit aktivně a nespoléhat na to, že soud bude za něj vyhledávat důvody neplatnosti a neposkytovat ochranu funkčním ujednáním. Lze tedy doporučit vyšší obezřetnost jak při sjednávání smluvních závazků, tak při obraně proti vymáhání práv. Tato zásada bude aplikována i na závazky, odsouhlasené např. telefonicky nebo e-mailem. Proto je vhodné i v případě jednání o uzavření/ obsahu smlouvy, která předcházejí jejímu faktickému podpisu, v komunikaci opakovaně zdůrazňovat, že smlouva bude uzavřena až písemně, a jakákoli předchozí komunikace o jejím obsahu není závazná do doby podpisu finálního písemného ujednání obsahu oběma stranami.

Mezi další zásady pak patří předpoklad, že každý, kdo jednal určitým způsobem, takto jednal poctivě a v dobré víře. NOZ také zakazuje těžit ze svého protiprávního nebo nepoctivého činu, stejně jako z protiprávního stavu. Podstatné změny se dočkala též svépomoc, neboť NOZ umožňuje každému bránit svá práva svépomocí, je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. To by mělo pomoci zejména při výkladu výhrady vlastnictví či zadržovacího práva.

Zcela nově je upraven též princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Soud podle tohoto principu musí s rozhodnutími v obdobných věcech nakládat jako s precedenty, a chce-li se odchýlit od dřívějšího rozhodnutí v obdobné věci, musí tuto odchylku přesvědčivě zdůvodnit.

JUDr. Michaela SALAČOVÁ
SBS Partners


Hledáte dobrého právníka nebo daňového poradce? Právě jste ho našli.

Napište nám co Vás trápí. Pomůžeme Vám s řešením Vašeho problému.

Napište nám