Blog

Společné jmění manželů a Smlouva o majetkovém režimu manželů

Článek je umístěn v kategorii: Články , Aktuality
Vloženo: 3. 3. 2017 Autor: JUDr. Michaela SALAČOVÁ

Společné jmění manželů je jedním z nejdůležitějších institutů manželského majetkového práva. Jde o specifický případ spoluvlastnictví, jež vzniká mezi manželi okamžikem uzavření manželství. Vzniká zpravidla ze zákona (§ 709 a násl. NOZ) a jeho předmětem je vše, čeho nabyli manželé společně nebo jeden z manželů za doby trvání manželství. V § 709 NOZ nalezneme taxativně vymezené výjimky. Jsou jimi mj. věci osobní potřeby, dar, dědictví či odkaz jednomu z manželů, nejsou-li výslovně ve prospěch SJM. Součástí společného jmění je i podíl manžela v obchodní společnosti, stal-li se společníkem v době trvání manželství.

Jak vyplývá už z definice jmění v novém občanském zákoníku jako “souhrn majetku osoby a jejích dluhů”, součástí SJM jsou i dluhy. Zákon je pak konkrétně vymezuje v § 710 jako “dluhy převzaté za trvání manželství”. Není rozhodné, zda dluh za trvání manželství převzal jeden z manželů nebo oba manželé společně. Zásadní je zde však slovo “převzaté”. Vyjadřuje zcela zřetelně, že je manžel (či manželé) na sebe vzal s úmyslem být takto povinen a takový dluh plnit. Do společného jmění tak nepatří dluhy, které byly uloženy jednomu z manželů bez jeho vůle, tedy např. náhrada způsobené škody, výživné, úhrada daní, sociální pojištění apod. V případě dalších převzatých dluhů nabízí zákon v ust. § 732 NOZ druhému z manželů možnost ochrany v případě včasného zásahu (možnost postihu společného jmění jen do výše podílu jednoho z manželů při vypořádání společného jmění). Zákon dále stanovuje další výjimky u dluhů, které se a) týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny (např. potraviny, prací a jiné čisticí prostředky atp.).

Smluvený režim

Vedle zákonného režimu, který vzniká automaticky, připouští nový občanský zákoník i další majetkové režimy, a to režim založený na základě rozhodnutí soudu (zrušení nebo zúžení SJM na návrh jednoho z manželů, je-li pro to závažný důvod) a režim smluvený. Smlouvu mohou uzavřít již partneři před vznikem manželství (zde někdy mluvíme o tzv. předmanželské smlouvě, i když zákon s takovým termínem nepracuje), anebo manželé kdykoliv za trvání manželství. Smlouva o manželském majetkovém režimu je vhodným způsobem, jak upravit vzájemné majetkové vztahy mezi manželi.

Občanský zákoník rozlišuje několik typů smluvených režimů (§ 717 NOZ), a to

  1. režim oddělených jmění - v tomto režimu nabývá manžel veškeré jmění pouze pro sebe a může s ním disponovat bez souhlasu druhého manžela;

  2. režim rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu - společné jmění lze smluvně rozšířit o věci jinak zákonem vyloučené, anebo naopak zúžit vyjmutím věcí, které budou manželé nabývat do svého výlučného vlastnictví. Výhodou takového režimu může být např. určité zabezpečení před neuváženým zadlužováním se jednoho z manželů;

  3. režim vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství - společné jmění po dobu trvání manželství neexistuje a vzniká jen pro účely vypořádání v případě zániku manželství.

Mimo tyto režimy společného jmění lze nově ve smlouvě uspořádat majetkové poměry pro případ zániku manželství. Lze tak předejít nepříjemným a vleklým majetkovým sporům v případě rozvodu. Jedná-li se o uspořádání pro případ zániku manželství smrtí, považuje se v této části smlouva za smlouvu dědickou, má-li její náležitosti.

Zákon přímo nestanovuje obsahové náležitosti smlouvy o manželském majetkovém režimu. V zásadě může obsahovat jakékoliv ujednání vedoucí k uspořádání majetkových poměrů mezi manželi vyjma zákonných výjimek:

  1. Smlouva nesmí být v rozporu se základními pravidly upravujícími náležitosti právních jednání - zde jde o obecná kritéria absolutní neplatnosti právních jednání v intencích § 2 odst. 2, tedy o právní jednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob.

  2. Smlouva nesmí být sjednána se zpětným účinkem (§ 716 odst. 1 NOZ) - smlouvou je možné upravit zařazení existujících i budoucích součástí společného jmění (§ 18 odst. 1 NOZ). Nelze však sjednávat zpětný účinek smlouvy, taková ujednání jsou ze zákona nicotná, tedy bez jakéhokoliv právního účinku. Nový občanský zákoník v tomto ohledu sleduje starší úpravu včetně judikatury ÚS: “Dohoda se může týkat jen majetku nabytého v budoucnu (tedy po uzavření této dohody), nemůže však zahrnovat majetek, který byl nabyt před jejím uzavřením, takovou dohodou nelze zpětně měnit vlastnictví již nabyté.” (ÚS 86/95).

  3. Smlouvou nelze vyloučit ani změnit ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti (§ 718 odst. 3 NOZ) - obvyklým vybavením domácnosti rozumíme “soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny”. Platí, že k nakládání s těmito věcmi potřebuje manžel souhlas druhého manžela; nejedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty (§ 698 odst. 2 NOZ).

  4. Smlouva nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu (§ 719 odst. 1 NOZ) - zde jde nejen o evidentní disproporci mezi majetkovými poměry manželů, ale i o zdánlivě rovné uspořádání, které však v důsledku charakteru majetku může vést k silnému znevýhodnění jednoho z manželů, jak uvádí důvodová zpráva: …tím má být zabráněno ujednat si sice na první pohled spravedlivé majetkové rozvržení mezi manžely, rovné uspořádání, avšak zároveň takové, že majetek jednoho v budoucnu nebude znamenat nic jiného než vydání, dluhy (při oddělování jmění mu byl ponechán neobyvatelný, chátrající, ale historicky cenný dům), a tento manžel jiný příjem ani nemůže očekávat, zatímco druhý sice dostane stejně (tj. majetkové hodnoty stejné výše), ale příjem mít patrně bude... První manžel, jak je zřejmé, nemůže za této situace zabezpečovat rodinu. Za zabezpečování rodiny můžeme pokládat jen dlouhodobou činnost v zákonem uloženém minimálním rozsahu. Půjde tedy primárně o udržení schopnosti manžela poskytovat členům rodiny výživné v případech a míře stanovené zákonem.

  5. Smlouva se nesmí svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby (§ 719 odst 2 NOZ) - dotýká-li se obsah smlouvy třetí osoby, jež s ní není seznámena, nemá vůči ní smlouvy právní účinky. Zde poskytuje zákon širokou ochranu věřitele, tuto ochranu však oslabuje v případě smluv zapsaných ve veřejném seznamu, kterému se věnujeme dále.

Smlouva je účinná okamžikem uzavření manželství, pokud se manželé nedohodnou, že její účinnost nastává později. Jednou smluvený režim lze následně měnit. Zákon přímo uvádí vedle změny na základě rozhodnutí soudu možnost změny dohodou mezi manžely, možná je však samozřejmě i úprava mezi snoubenci ještě před uzavřením manželství. Zde se však nebude jednat o změnu existujícího majetkového režimu. Ve všech případech ale upozorňujeme na to, že je nezbytné, aby ke změně došlo stejnou formou, v jaké byla sepsána smlouva původní.

Seznam listin o manželském majetkovém režimu

Zákon vyžaduje pro smlouvu o manželském majetkovém režimu formu veřejné listiny - notářského zápisu. Pro uzavření smlouvy o manželském majetkovém režimu je tedy nutné navštívit notáře, který ji na základě dohody manželů či snoubenců sepíše. Samotný soupis smlouvy však ještě nemusí být dostačující. Důležitý je vklad opisu smlouvy do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeným Notářskou komorou. Jde o veřejný seznam, v němž jsou evidovány modifikace majetkových režimů na základě rozhodnutí soudu či dohody manželů (smluvený režim). 

Význam zápisu do veřejného seznamu spočívá především v jeho účinkům vůči třetím osobám, jak stanovuje notářský řád v § 35l odst. 1: Jsou-li smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o manželském majetkovém režimu zapsány v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, manželé se jich mohou dovolat vůči třetím osobám, i když tyto s jejich obsahem nebyly seznámeny. V tomto případě tedy není nutný souhlas třetí osoby dle ust. § 719 odst. 2 NOZ. Je však nutné posoudit, zda závazek vznikl před či po datu účinnosti manželské smlouvy. Na tuto úpravu reagovala i procesněprávní úprava novelou občanského soudního řádu a exekučního řádu (účinná k 1. 7. 2015), dle které je při výkonu rozhodnutí a exekuci nutné zohledňovat evidované smlouvy a rozhodnutí o manželském majetkovém režimu.

Zápis do veřejného seznamu provádí notář, který smlouvu sepsal. Notář tak ale nečiní automaticky a je tudíž nutné podmínku zápisu buďto uvést přímo ve smlouvě, anebo notáře o její vklad požádat formou písemné žádosti obou manželů (§ 35k odst. 1 notářského řádu). Tento veřejný seznam se skládá z rejstříku a sbírku listin. V rejstříku jsou evidovány pouze zákonem stanovené údaje, a to jméno, příjmení, datum narození a bydliště manželů nebo snoubenců, datum uzavření a účinnost smlouvy, označení smluveného režimu a jméno, příjmení a sídlo notáře, který smlouvu sepsal (resp. § 35j odst. 3 písm. a) až c) notářského řádu). Nahlížet do rejstříku je možné prostřednictvím dálkového přístupu na stránkách Notářské komory: https://rejstrik.nkcr.cz/. Samotnou smlouvu resp. její opis je pak možné vyžádat u kteréhokoli notáře. V žádosti je třeba uvést jméno, příjmení a datum narození manželů.

Důležitou otázkou je publikace manželských smluv uzavřených před 1. 1. 2014. I před přijetím občanského zákoníku vyžadoval soupis smlouvy formu notářského zápisu, ale vedl tyto smlouvy pouze v neveřejném rejstříku a nesjednají-li si manželé jinak, vede je v tomto rejstříku dále. O zveřejnění smluv uzavřených před účinností nového občanského zákoníku ve veřejném seznamu mohou manželé dle nové úpravy zažádat stejně, jako v případě nově uzavírané smlouvy.

JUDr. Michaela Salačová

SBS Partners


Hledáte dobrého právníka nebo daňového poradce? Právě jste ho našli.

Napište nám co Vás trápí. Pomůžeme Vám s řešením Vašeho problému.

Napište nám