Právo

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Bezdůvodné obohacení

Bezdůvodné obohacení je jedním z důvodů vzniku závazků. K obecným předpokladům vzniku těchto závazků patří především skutečnost, že došlo k získání určitého majetkového prospěchu (objektivně vyjádřitelného v penězích) na straně neoprávněného nabyvatele. Obohacení může mít různou podobu, např. věcného či peněžitého plnění, ale i prospěchu z užívání cizí věci či z výkonů, které jsou pro obohaceného provedeny. Obohacením jednoho subjektu musí současně dojít k újmě subjektu druhého. Za bezdůvodné obohacení se přitom nepovažuje plnění promlčeného dluhu nebo dluhu nežalovatelného pouze pro nedostatek formy, jakož i přijetí plnění ze hry nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do této hry nebo sázky.

Právním následkem získání bezdůvodného obohacení je vznik povinnosti toto obohacení vydat. Při nezjistitelnosti subjektu, na jehož straně došlo k újmě, vzniká právo na vydání tohoto obohacení státu. V případě smrti oprávněného či povinného subjektu přechází uvedené právo (povinnost) dědictvím na dědice. Bezdůvodné obohacení musí být vráceno v původním stavu a přesně to co bylo získáno. Pouze v případě není-li vrácení v původním stavu dobře možné, poskytuje se peněžitá náhrada. Peněžitou náhradou musí být dosaženo stavu, jaký zde byl v okamžiku, kdy bylo bezdůvodné obohacení získáno. Z hlediska rozsahu povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení je důležité, zda byl obohacený v dobré víře, či nikoliv. Nedostatek dobré víry má za následek povinnost vydat vedle bezdůvodného obohacení i užitky z něho plynoucí. Dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Subjekt, který je povinen bezdůvodné obohacení vydat, má právo na náhradu „nutných“ nákladů (náklady, které byly nezbytné pro zachování či udržení podstaty nebo funkce věci a které věc objektivně zhodnotily), které na věc vynaložil. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.


Hledáte dobrého právníka nebo daňového poradce? Právě jste ho našli.

Napište nám co Vás trápí. Pomůžeme Vám s řešením Vašeho problému.

Napište nám